História prohibície konope v USA (1)

Autorom práce je Mgr. Lukáš Hurt, prekladateľ, historik a redaktor českého združenia Legalizace.cz. Text pôvodne vznikol ako diplomová práca na katedre anglistiky a amerikanistiky na Filozofickej fakulte Univerzity Palackého v Olomouci v r. 2012 pod názvom „Socioekonomické příčiny a důsledky prohibice konopí ve Spojených státech amerických“. Túto prácu uverejňujeme s láskavým zvolením autora, pretože ju považujeme za celkom zásadnú pre pochopenie historického kontextu v ktorom sa formovala celosvetová prohibícia rastliny rodu Cannabis.

Anslinger/Obama

„Drvivá väčšina ľudí užívajúcich nelegálne látky nemá žiadny drogový problém. Väčšinou ide o zodpovedných členov spoločnosti, ktorí sú zamestnaní, platia dane, starajú sa o svoje rodiny a dokonca v niektorých prípadoch sa môžu stať prezidentami USA.“ - Dr. Carl Hart

 

Úvod

Konopí provázelo člověka po tisíce let a vždy mu nabízelo širokou škálu možného využití. Starověké civilizace Číny, Indie a Předního východu jako první rozpoznaly, o jak výjimečnou rostlinu se jedná. Na území dnešních Spojených státu amerických se konopné produkty poprvé oficiálně dostaly v roce 1492 s Kryštofem Kolumbem, jehož lodě měly lana a plachty vyrobené z vláken této rostliny. S příchodem evropské civilizace se v Severní Americe začalo postupně rozmáhat i pěstování konopí, které se během několika dekád stalo naprosto zásadní komoditou s všestranným využitím v lékařství, zemědělství a později i průmyslu.

jefferson konope

Thomas Jefferson

Bojovníci za nezávislost na Velké Británii a první prezidenti jako například George Washington (1732–1799) a Thomas Jefferson (1743–1826) sami vlastnili obrovské konopné plantáže a jejich bohatství se zčásti odvíjelo od schopnosti vypěstovat, zpracovat a dále prodávat tuto surovinu. Ústava Spojených států amerických byla sepsána na papíru, který byl vyroben z konopí. Dnešní mladí Američané se však na hodinách dějepisu nemohou s podobnými zásadními historickými informacemi seznámit, jelikož o těchto faktech se ve školách neučí.

Celá americká společnost se v rámci absolutní prohibice konopí z roku 1937 a následné, do dnešního dne trvající „války proti drogám“ (War on Drugs) dostala do schizofrenní situace, která má zásadní dopady na politické a společenské uspořádání země. V této práci se nejdříve budu věnovat historickému vývoji vztahu mezi člověkem a konopím ve světě, poté se zaměřím na dějiny konopí od vzniku Spojených států až do nedávné minulosti. Po detailním rozboru politického a společenského vývoje zejména ve dvacátém století se na závěr pokusím o srovnání několika určujících faktorů v oblasti legislativy, ekonomiky, kriminality a nastíním možný budoucí vývoj. S využitím bohatých primárních a sekundárních zdrojů se pokusím popsat vliv již sedmdesát pět let trvající prohibice konopí na fungování americké společnosti a formulovat možná východiska z této situace na základě historických zkušeností v kombinaci se současnými poznatky moderní vědy.

Úvod do celé problematiky obstará ve druhé kapitole historická exkurze do dějin interakce mezi člověkem a konopnou rostlinou od počátku jejího využívání až po odhalení role, jakou konopí hrálo při americké válce o nezávislost.

Ve třetí části se podrobně zaměřím na rozvoj lékařského využití konopí nejprve ve Velké Británií a posléze i ve Spojených státech, přičemž dostatek prostoru bude věnován i rozboru rozmachu zemědělské produkce a zpracování na americké půdě v průběhu devatenáctého století. Jako podklady k vysloveným hypotézám budu prezentovat primární písemné prameny podložené bohatými sekundárními zdroji.

Čtvrtá kapitola se nejdříve bude zaobírat původem vzniku tzv. „marihuanového šílenství“ (Reefer Madness), které určovalo vládní politiku v období krizových třicátých let dvacátého století. Bude dokázáno, jak nově vznikající protidrogové orgány za výrazné podpory médií podněcovaly rasovou nesnášenlivost a kvůli skrytým zájmům několika magnátů kriminalizovaly využívání této užitečné rostliny. V této části se pokusím uvést do nových souvislostí známá fakta a odhalit přesné motivace nejvýznamnějších nepřátel konopí.

Následující kapitola bude sledovat situaci od druhé světové války s hlavním důrazem na plán republikánského prezidenta Richarda M. Nixona (1913–1994), který v roce 1971 vyhlásil dnes již legendární „válku proti drogám“ a pomohl tak prohlubující se společenské paralýze a vnitřnímu rozkladu údajně nejdemokratičtější země na světě. Ve stínu války ve Vietnamu pokračovala na domácí půdě tvrdá represe místo prevence, rasové útoky a diskriminace byly stejně jako před sto lety na denním pořádku a rychle narůstal počet občanů nesmyslně uvězněných za nenásilné přestupky. Jak bude jasné z doložené literatury a statistik, pozitivních důsledků této války bylo velice poskrovnu. Přesto administrativa prezidenta Nixona a po něm zejména Ronalda Reagana (1911– 2004) zcela ignorovala viditelné neúspěchy vlastní politiky, rázně odmítala výsledky vládou zadaných výzkumů o zanedbatelné škodlivosti marihuany a nastavila diskurz, který v mnoha konzervativních státech Unie dodnes převládá. V liberálnějších státech se místní volení zástupci vydali jinou cestou a postupně během posledních desetiletí vytvářeli legislativu, která snižovala postihy za držení marihuany, a v určitých pokrokových státech byly dokonce spuštěny programy, které nemocným občanům zprostředkovávají přístup k léčebnému konopí. Přesto nebo právě proto se zhoršuje schizofrenní a dlouhodobě neudržitelná situace ve společnosti, kdy stovky tisíc Američanů postupují v souladu se zákonem svého státu a zároveň každý den porušují zákony federální vlády. Tento stav ovlivňuje celou společnost a má zásadní dopady na její fungování, což bude předmětem důkladné analýzy závěrečné části této práce.

Konkrétně budou rozebrány prameny a statistiky z relevantních oblastí politického a společenského života – tedy legislativní stav, ekonomická situace a zdravotnictví a v neposlední řadě úroveň kriminality a zátěž vězeňského systému na veřejné rozpočty. Bude doloženo, že tyto oblasti spolu do značné míry souvisí a prolínají se. Neméně důležité bude popsat kulturní a společenské podnebí v různých liberálních a konzervativních státech. Budu se snažit pochopit uvažování a postoje občanů na základě historické zkušenosti, kulturního dědictví a odporu vůči opresivním systémům. Po prezentaci pečlivě vybraných důkazů a uvedených historických informací budu argumentovat, že současný stav represe a konzervativního odmítání vědecky podložených faktů ohledně konopí v určitých státech dusí ekonomiku a zároveň páchá neviditelné, ale přitom obrovské škody na způsobu vnímání americké demokracie – jak mezi samotnými Američany, tak po celém světě.

V závěru se pokusím shrnout výsledky bádání do obecnějšího rámce fungování současné americké společnosti v oblasti drogové politiky a svobody občanů. Na základě provedených rozborů nastíním, jakým směrem by se měla ubírat agenda federální vlády tak, aby zákony ve společnosti začaly opět fungovat v zájmu a pro dobro všech Američanů, ne pouze hájit zájmy vyvolené hrstky mocných a bohatých lobbistických skupin, které – jak bude také dokázáno – nesou přímou zodpovědnost za současný neutěšený stav.

 

Stručná historie interakce člověka a konopí do počátku devatenáctého století

Pro pochopení současné situace ve Spojených státech amerických je nezbytně nutné zmínit několik zásadních informací k tomu, jak lidstvo dokázalo využívat konopí v průběhu dějin. Ze staré Číny a Indie se přes Persii, Řecko a Řím dostala tato rostlina až do Evropy, kde se její pěstování rozšířilo v nově vznikajících národních státech jako například v Anglii a Francii. S příchodem evropské civilizace na americkou půdu se během tří staletí stala jednou z nejvyužívanějších zemědělských plodin v Severní Americe. Co všechno tedy konopí dokázalo vykonat ve prospěch lidstva ještě předtím, než z něj vláda Spojených států amerických uměle vytvořila onu nebezpečnou drogu marihuanu?

 

První zmínky u asijských civilizací

Od chvíle, kdy se poprvé lidé začali usazovat u břehů velkých řek, aby mohli obdělávat půdu a postupně formovat první civilizační útvary, byla pro ně zásadní schopnost pěstovat a kultivovat určité rostliny. Metodou pokusů a omylů postupně zjišťovali, které plodiny jsou vhodné ke konzumaci a na výrobu různých nástrojů. Díky tomu všechny tyto starodávné civilizace ať už v Mezopotámii, Číně, Indii či jinde dříve nebo později poznaly, jaký přínos pro ně pěstování konopí může mít. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z ostrova Tchaj-wan:

Archeologové zde objevili vesnici z doby kamenné, jejíž stáří určili na 10 000 let. Na místě našli zbytky nádob, které byly zdobené vetlačením svázaných stonků do mokrého jílu, z něhož se vyráběly. Mezi dalšími byly nalezeny zašpičatělé nástroje velmi podobné těm, které byly později používány k oddělení konopných vláken od stonků. Tyto nádoby a nástroje naznačují, že lidé určitým způsobem využívali konopí od počátku dějin.

Ernest L. Abel, Marihuana, the First Twelve Thousand Years (New York: Plenum, 1980) 

Tradičním místem, odkud se konopí mělo postupně rozšířit do celého světa (s výjimkou polárních oblastí), je střední Asie. V dnešní době vznikají i teorie, které přisuzují vysoký stupeň rozvoje okolních civilizací do značné míry tomu, že lidé zde jako první v historii znali a dokázali mnohostranně využívat tuto rostlinu. Autoři knihy Rostliny bohů tvrdí, že kromě bohatých možností v zemědělství se „konopí také účastnilo náboženských rituálů (obzvláště v kombinaci s ženšenem) a pomáhalo šamanům předbíhat čas a odhalovat budoucnost“.

Rychlé rozšíření konopí po celém světě potvrzuje i jazykový rozbor kmene slova, protože „canna, kořen slova cannabis, se objevuje v prapůvodním indoevropském dialektu a zachoval se v určité podobě v angličtině, němčině, latině, řečtině, perštině a v sanskrtu.“ Do staré angličtiny se konopí dostalo „kolem roku tisíc našeho letopočtu jako hanf, v moderní angličtině existuje proto hemp, v němčině hanf, holandštině hennup a ve švédštině hamp.“ Také v českém jazyce lze snadno rozeznat podobnost mezi slovy cannabis a konopí.

Zásadní přelom v koexistenci člověka a konopí přišel v podobě objevu léčebného využití různých částí této rostliny – podle dochovaných pramenů pochází nejstarší zmínky právě ze staré Číny, konkrétně z doby působení legendárního císaře a léčitele Shen Nunga. Ten dokázal zkompletovat tradiční způsoby přírodní léčby a znalosti přenášené z generace na generaci:
Uvádí se, že kolem roku 2737 před Kristem vytvořil první sbírku farmakologických receptů a návodů pro léčbu. Pravé konopí – ta-ma – uvádí mezi nejlepšími elixíry na nesmrtelnost. „Samičí rostlině je zde připisována energie jin, samčí naopak jang. Samičí rostliny jsou doporučovány při ženských potížích, revmatismu, beri-beri, malárii, zácpě, dně, poruchách koncentrace a dalších neduzích.“

Civilizace starověké Číny dokázala díky stupni svého vývoje zpracovat a umně využít de facto všechny části této rostliny. Kořeny, semínka a květy použila na medicínu (semínka také na jedlý olej), stonky na oblečení, papír, provazy a tak dále.

proces výroby bhangu

proces výroby bhangu

Tento z dnešního pohledu převážně pragmatický přístup ke konopí se na území sousední Indie změnil v uctívání posvátné rostliny především z hlediska psychoaktivních účinků, které se staly nedílnou součástí kulturních zvyků a náboženství v této významné starověké kultuře. Popíjení bhangu – nápoje z konopí a dalších rostlin – patří mezi tradiční odpočinkovou činnost i v dnešní době (především z náboženských důvodů), přičemž dříve tento přípravek ve velké míře také pomáhal nabudit vojáky před bitvou, snižoval horečky a ulevoval od bolestí. Člověk se díky němu dostal i do stavu, kdy mohl komunikovat s bohy, přičemž bhang byl také důležitou součástí tantrické jógy a sexu, protože jeho účinky zintenzivňovaly duchovní prožitek při aktu.

Na přelomu dvacátého století byla zformována Indická drogová komise, která měla za úkol zmapovat užívání konopí v zemi. Dospěla k těmto závěrům:

Pro vyznavače hinduismu je konopí posvátnou rostlinou... Kromě horečky pomáhá s dalšími nemocemi... Léčí úplavici, úpaly, zrychluje trávení, zlepšuje apetit, bystří intelekt, tělu dodává sílu a mysli radost... Díky bhangu přežilo mnoho indických rodin strádání během hladomorů. Bránit v užívání nebo dokonce zakázat tak posvátnou a prospěšnou bylinu, jakou je konopí, by mělo za následek rozsáhlé utrpení a rozpory... Lidé by byli připraveni o svou pomoc v nouzi, o lék v nemoci, o strážce, jenž je laskavě chrání před strádáním okolního světa.

 

Rozšíření rostliny na Blízkém východě a život Ježíše Krista
skytovia vaporizer

Starí Skýti používali niečo ako predchodcu dnešného vaporizéru

Tisíc let před narozením Ježíše Krista bylo konopí nejrozšířenější zemědělskou plodinou po celém světě. Díky vysokému stupni rozvoje určitých civilizací dokázali lidé z jedné rostliny získat materiál k výrobě oblečení, plachet, lan, papíru a pláten. Věděli také, jak zpracovat semínka na výrobu oleje do lamp i do jídla a byli dobře seznámeni s mnoha léčivými účinky různých částí rostliny.

Nicméně je nutné si uvědomit, že tehdejší civilizovaný svět končil u tureckých břehů Středozemního moře – všestranné využití konopí bylo doloženo (kromě již zmiňované Číny a Indie) na území Malé Asie a Předního východu v Asyrské říši, v Babylónii, Palestině a u Skythů, jejichž rituální využití konopí pro obyvatele Evropy poprvé popsal řecký dějepisec Hérodotos v pátém století před Kristem.

Samotní Řekové později začali jako první Evropané využívat konopí pro výrobu lan a plachet pro obchodní a válečné lodě, stejně jako následně Římané. Ti ho nepěstovali na území dnešní Itálie a Řecka, ale dováželi ze vzdálenějších míst v Malé Asii, jež spadala do jejich sféry vlivu. Stejně tak „nebylo doloženo, že by Řekové nebo Římané využívali konopí pro jeho psychoaktivní účinky, ačkoli s nimi byli obeznámeni díky římským lékařům Dioscoridovi, Galenovi a Oribasiovi“.

Velice kontroverzním tématem je údajná přítomnost konopí ve Starém a Novém zákoně, přičemž debaty o tom, zda konopí bylo zmiňováno v Bibli, se mezi odborníky vedou již více než sto let:

V roce 1903 představil britský antropolog Charles Creighton hypotézu, podle které síla Samsona a šílenství Saula bylo ovlivněno konopím, ovšem nepřinesl dostatek důkazů a jeho teorie nebyla všeobecně přijata. Nicméně v roce 1936 přišla s podobnou hypotézou Creightonova polská kolegyně Sára Benetowá, kterou podložila vědecky přijatelnou jazykovou analýzou kořenů různých slov jak z hebrejského originálu, tak z aramejského překladu, které v mnoha místech prokazatelně zastupovaly výrazy pro aromatické konopí.

Ethan B. Russo, „History of Cannabis and Its Preparations in Saga, Science and Sobriquet,”

Etymologický rozbor různých verzí slova cannabis ve Starém zákoně byl v průběhu let potvrzen dalšími vědci a nikdy nebyl přesvědčivě vyvrácen. Konkrétní využití bylo doloženo zejména při náboženských rituálech, jako jedna z aromatických rostlin se konopí používalo jako příměs do kadidla a také se přidávalo do léčivých olejů – například jak popisuje Joseph W. Jacob, Exodus 30:23 obsahuje tuto pasáž: „Bůh přikázal Mojžíšovi vyrobit svatý olej z myrhy, skořice, kasie a kanehbosm. Tento kanehbosm byl složeninou slov kanehbosm, kdy kaneh znamená konopí a slovo bosm se překládá jako aromatický, vonící.“ V průběhu dějin se v různých přepisech a překladech Bible kanehbosm změnil nejdříve na vonnou třtinu – fragrant cane – a následně na sweet calamus, což souhlasí i s českou verzí, kde se dnes na místě konopí nachází puškvorec.

Zmínka o svatém oleji vede přímo k nejproblematičtější části Bible a hlavnímu protagonistovi Nového zákona – samotnému Ježíši Kristovi a obzvláště jeho kontroverzním uzdravovacím schopnostem. Je příznačné, že samotný výraz Krist vychází z hebrejského Mesiáš, což znamená „pomazaný“ a odkazuje na výše zmiňovaný léčivý olej z Exodu 30:23.

Ježíš nabádal své učedníky, aby tímto olejem léčili nemocné, a tak je možné, že právě díky konopí mohly začít vznikat legendy o zázračných uzdraveních. Jacob připisuje této rostlině i Kristovo vzkříšení, protože velká koncentrace konopné pryskyřice v podobě tzv. hašiše může vést k dočasné (i několikadenní) ztrátě vědomí, což mohli Římané jednoduše zaměnit za smrt. V pasáži Talmudu, jež popisuje Ježíšovo zmrtvýchvstání, se praví, že na cestě k popravě dostal část kadidla v poháru s vínem, aby mohl usnout (Jacob 2009, 16). Složení kadidla jsem zmiňoval výše, proto je možné, že se konopí v nějaké formě cestou na kříž k Ježíšovi dostalo – do jaké míry mohlo být ovšem zodpovědné za jeho zázračné vzkříšení, nebude zřejmě nikdy přesně doloženo.

Chris Bennett přesto rozvíjí podobně zajímavé teorie ve svém příspěvku do kritikou oceňované, v roce 2011 vydané knihy Pot Book:

Jak začal Ježíš se svými následovníky šířit znalost léčivých vlastností konopí po starověkém světě, ze singuláru Kristus vznikl plurál křesťané, tedy ti, kteří byli pomazáni svatým olejem. Podle Nového zákona platí, že „pomazání, které od něj obdržíš, zůstane v tobě a ty nepotřebuješ nikoho, aby tě učil. Ale protože jeho pomazání tě naučí o všech věcech, a protože je to pomazání skutečné – ne falešné – drž se toho právě tak, jak tě to učí (Jan 2:27).“ Křesťané, oni „pomazaní“, získávali „vědomosti o všech věcech“ díky tomuto „pomazání od Svatého“. 

Samozřejmě je možné interpretovat podobné pasáže z Bible různě, ostatně mnozí učenci ze všech možných vědních oborů uměli v nejasných pasážích najít vždy přesně to, co hledali. Důležité a validní jsou pouze hypotézy, které byly následně podloženy konkrétními důkazy. Jeden ze starších renomovaných zdrojů zmiňované teorie ve prospěch konopí zpochybňuje, ovšem jeho názory jsou – na rozdíl od těch výše prezentovaných – přes tři desítky let staré. Přesto bude vhodné je v zájmu rovnovážné argumentace zmínit:

Na základě faktu, že Skythové dosáhli během sedmého století před naším letopočtem břehů Palestiny, vznikaly hypotézy o jejich předání znalostí rostliny Izraelitům v průběhu jakési kulturní výměny. Lingvistické argumenty měly následně podpořit tvrzení, že Izraelité užívali marihuanu. Například hebrejské přídavné jméno bosm, které se překládá jako aromatický či voňavý, se objevuje ve spojení se slovem qe neh (možno psát také kaneh nebo kaneb), a kvůli podobnosti tohoto 10 výrazu a skythského výrazu kannabis se začalo tvrdit, že se jedná o identický výraz. Ovšem slovo qe neh nemá jednoznačný význam a zmátlo již mnoho odborníků na Bibli. Izajáš 43:24 neodkazuje na qe neh jako na příjemně vonící, ale jako na sladkou rostlinu. Přitom by sotva někdo mohl tvrdit, že marihuanové listy chutnají sladce. Na základě tohoto odkazu na sladkou rostlinu předpokládají experti na čtení Bible a botanici, že qe neh byl pravděpodobně výraz pro cukrovou třtinu. (...) Odkazy na qe neh jako koření v Exodu 30:23 také spíše reprezentují cukr, než aby se jednalo o konopí.

Tato argumentace působí na první pohled zcela logicky, přičemž Ernest L. Abel je i v dnešní době často citovaným autorem v oblasti historie konopí. Z předchozího textu bylo ovšem jasně vidět, že se s ním mladší odborníci v tomto bodě rozcházejí. Abelova argumentace ohledně této problematiky působí vcelku vágně – pokud přijmu hlavní tezi, že qe neh odkazoval na sladkou chuť, musím zásadně nesouhlasit se závěrem – marihuanové listy mohou bez problému chutnat sladce, obzvláště jako nápoj v kombinaci s několika dalšími ingrediencemi.

Bohužel další konkrétní důkazy na podporu své hypotézy o nepřítomnosti konopí v Bibli Abel na rozdíl od Carla Rucka z Bostonské univerzity nepředkládá. Tento odborník na klasickou historii se dlouhodobě zabývá spiritualitou a náboženstvím a ve svém článku z 12. ledna roku 2003 „Was There a Whiff of Cannabis about Jesus“ v The Sunday Times mimo jiné tvrdí následující:

Starodávný recept na přípravu tohoto oleje, jak je zaznamenán v Exodu, se skládá z více než čtyř kilogramů vrchních květů konopí (známé v hebrejštině jako kanehbosm) extrahovaných zhruba v šesti litrech olivového oleje s dalšími různými bylinami a kořením. Směs se používala na pomazávání a vykuřování, které umožňovalo duchovním a věstcům vidět a promlouvat s Jahvem. Navíc byly nalezeny zbytkové částice konopí v nádobách z Judey a Egypta na místech, která se využívala k léčení a předvídání budoucnosti.

Absolutní pravdy se pravděpodobně nebude možné nikdy dobrat, přesto jsem záměrně věnoval této podkapitole větší prostor. Velice vhodně lze na této 11 problematice ilustrovat, jak různorodé mohou být interpretace určitých pramenů, což může vést k dezorientaci a velice odlišným závěrům. Přesto je nevyvratitelné, že konopí muselo z Asie doputovat až na Přední a Blízký východ, a je proto vysoce pravděpodobné, že se s ním lidé za Kristova života setkávali. Je také dost dobře možné, že samotný Ježíš Kristus znal léčivý potenciál této rostliny a hojně jej využíval – ostatně, proč by neměl? V té době neměla stigma nebezpečné drogy a pro obyvatele tehdejšího světa se jednalo o rostlinu, ke které chovali úctu právě pro její všeobecnou prospěšnost. Zde bych jenom dodal, že podle mého názoru by konzervativní a silně věřící část americké společnosti mohla na konopí mít docela jiný názor, kdyby měla k dispozici tyto legitimní argumenty a hodnověrné hypotézy.

Pokusil jsem se také zkontaktovat s profesorem Ruckem a Chrisem Bennettem, aby mi pomohli vysvětlit rozdílnou interpretaci Ernesta L. Abela a mladších odborníků. Z jejich odpovědí jsem pochopil, že to souvisí právě s výše zmiňovanými nálezy nádob v Judeji a Egyptě, které začátkem devadesátých let (tedy deset let po posledním vydání Abelovy knihy) objevil archeolog Joel Zias a potvrdil tím hypotézy, jež Abel v osmdesátých letech zavrhoval. Mezi jinými nalezl u historického města Bejt Šemeš skrytou hrobku ze čtvrtého století před naším letopočtem, ve které se nacházely ostatky mladé ženy:

Dívka zemřela při porodu ve věku čtrnácti let a vedle jejího nenarozeného dítěte se našlo sedm gramů organického materiálu, o kterém se vědci původně domnívali, že se jedná o kadidlo. Následný mikroskopický rozbor a plynová chromatografie potvrdily, že materiál nepochybně obsahoval tetrahydrocannabinol – psychoaktivní a léčebnou složku konopí setého. Písemné prameny ze sousedního starověkého Egypta navíc dokládají první lékařské využití konopné rostliny při porodních potížích již 1600 let před naším letopočtem.

Potlačování či nepřijímání dnes již ověřených informací o možné přítomnosti konopí v Bibli podle všeho souvisí s problematikou očernění a prohibice konopné rostliny ve Spojených státech amerických v první polovině dvacátého století. Na druhou stranu je pravdou, že argumentace a výzkum se i v této oblasti v posledních letech viditelně začíná zaměřovat na získávání konkrétních důkazů a jejich analýzu, a pokud určité politické zájmy ustoupí zájmům vědy, dočká se veřejnost bezpochyby dalších zajímavých objevů nejen z období kolem života Ježíše Krista a jeho následovníků. Možnosti podobně obsáhlého zkoumání následné doby temna jsou značně omezené, proto nyní budu moct postupovat rychlejším tempem.

 

Konopí v době temna až do objevení Nového světa

Jak již bylo řečeno, v Řecku ani v Římě nebyl konopí přisuzován takový zásadní náboženský a technický význam jako na Předním východě a v Asii, i když o něm lidé měli k dispozici dostatek informací. O mnohostranné využití vláken se začali více zajímat až kolem prvního století našeho letopočtu, přičemž ve srovnání se Čínou a dalšími starověkými civilizacemi bylo toto využití stále zanedbatelné.

Po rozpadu římského impéria přichází do Evropy známá doba úpadku, kdy se navrací primitivní způsob života – moudrost a vzdělanost starověku je zapomenuta a moc si udržují jednotlivé bojovné kmeny germánských a slovanských národů. Způsob jejich života se více blíží pravěkým dobám s primitivním (ve srovnání s vyspělými civilizacemi starověku) způsobem obdělávání půdy a pohanskými náboženskými rituály.

Přítomnost konopí v životě lidí na území dnešní Evropy byla prokazatelně doložena již v neolitu, protože z této doby pochází objevená semínka rostliny ve významných nalezištích dnešního Německa, Švýcarska, Rakouska a Rumunska. Výzkumy tohoto období (podobně jako doby temna) jsou odkázány víceméně pouze na archeologické nálezy, protože primární písemné prameny samozřejmě neexistovaly. O zcela konkrétním využití konopí v těchto dobách je tedy možné pouze spekulovat, dá se nicméně logicky předpokládat, že semínka i květy sloužily jako potrava, protože je bylo možné konzumovat bez jakékoli další úpravy. Zda lidé rostlinu využívali i pro její psychoaktivní účinky podobně jako například v Indii, není zcela doloženo, ačkoli několik nálezů to naznačuje:

Je potvrzeno, že existoval jistý kmen Dáků známý pod jménem kapnobatai (nejpřesněji přeloženo jako „zkouření chodci“), což mohlo popisovat jejich intoxikaci konopím. Dácie se rozkládala na území dnešního Rumunska a východního Maďarska, přičemž existují důkazy o zdejším pěstování konopí v té době.

Taková argumentace bohužel nemůže sloužit jako pádný důkaz, ale pouze jako teorie, ze které není možné vyvozovat hodnověrné závěry. Archeologické nálezy ale dostatečně potvrzují další, rychlé rozšíření pěstování konopí až do nejzápadnějších částí Evropy kolem roku 400 našeho letopočtu. Z této doby pochází nálezy na území Anglie a v následujícím období se pěstování této rostliny rozšířilo po celých britských ostrovech.

Pokud bych chtěl zkoumat i písemné prameny a zkušenosti s léčivými vlastnostmi konopí, musel bych se v období vymezeném zhruba lety 500 až 1500 zaměřit ve větší míře mimo Evropu, protože fundované primární prameny o všestranném využití konopí pochází zejména z Arabského poloostrova jakožto hlavního centra tehdejší vzdělanosti. Tím bych se ovšem velmi odchýlil od původního tématu této práce, proto uvedu pouze stručnou zmínku a poté se přesunu do Anglie sedmnáctého století – tedy do centra první velké vlny evropské kolonizace území dnešních Spojených států amerických, kam se s bílým člověkem rychle rozšířila i rostlina konopí.

V knize Konopí jako lék vysvětluje Franjo Grotenhermen, jak to bylo ve středověku s konopím v arabském světě:

Rozličné medicínské využití konopí v celém arabsko-islámském prostoru od Persie až po Španělsko je jednoznačně prokázáno mnoha dokumenty. Arabská medicína dosáhla v desátém století po Kristu svého vrcholu. Zatímco v antice mělo dosud opium větší význam než léčivé a omamné rostliny, nyní se nejvýznamnější rostlinou tohoto typu stalo konopí respektive hašiš [koncentrovaná forma psychoaktivního THC a dalších látek obsažených v samičích květech].Také nejslavnější ze všech arabských lékařů, Ibn Sina (žil v letech 981 až 1037), jenž bývá obvykle označován latinským jménem Avicenna, se zmiňuje o této rostlině ve svém díle Al-Qanun at-Tibb (...) K medicinálním oblastem využití konopí patřily: neurologická onemocnění jako epilepsie a migréna, menstruační potíže, podpora při porodu a další.

Franjo Grotenhermen - Konopí jako lék

Franjo Grotenhermen -
Konopí jeko lék

Je tedy vidět, že znalost léčivých vlastností konopí se z Asie dostala do islámského světa a přední učenci doby byli navíc schopni zaznamenávat veškeré poznatky na papír, který byl stejně jako v Číně vyráběný jak jinak než z konopí.

Nejčastěji uváděnou středověkou zmínkou z kontinentální Evropy o podobném využití rostliny jsou zápisky německé abatyše Hildegardy z Bingenu (1098– 1179), která konopím také léčila nemoci. Její dlouhověkost tomu ostatně napovídá.

Z území dnešní Velké Británie pochází první doložené zmínky o přítomnosti konopí ze čtvrtého století našeho letopočtu. V průběhu několika století se pěstování konopí rozšířilo po celých ostrovech a bylo hodnotným zdrojem vlákna na výrobu oblečení. Stejně jako v Číně sloužilo i jako vhodná potrava v podobě semínek zpracovaných dále na olej anebo určených k přímé konzumaci.

Nicméně psychoaktivní účinky tehdejší obyvatelé britských ostrovů ještě nepoznali, protože podnebné podmínky nebyly nakloněny odrůdám produkujícím větší množství pryskyřice na samičích rostlinách. Tato pryskyřice obsahuje téměř všechen podíl jediné psychoaktivní složky konopí – již zmiňovaný tetrahydrocannabinol (mezi laickou veřejností obecně známý spíše pod zkratkou THC) a původně se odrůdy s vysokým obsahem této látky vyskytovaly v suchých oblastech střední a jihovýchodní Asie, zatímco v podmínkách mírného pásu Evropy rostly převážně odrůdy konopí setého (latinsky Cannabis sativa).

Konopí seté bylo známé pro nižší obsah pryskyřice, ale zato mělo větší výnosnost, co se týče vzrůstu a výsledného materiálu na výrobu vláken a oleje. Naopak konopí indické (Cannabis indica) rostlo původně zejména – jak už název napovídá – v podhorských oblastech Indie (také dnešního Afghánistánu) a mělo obvykle velmi vysoký obsah psychoaktivního THC, což může částečně vysvětlovat jeho tamní velice rozšířené využití při náboženských rituálech a specificky posvátný charakter rostliny, o kterém jsem se již zmiňoval. Obecně se zvýšená tvorba pryskyřice považuje za prostředek, jakým se rostlina chrání před teplem a suchem, a proto jsou podobné silně psychoaktivní odrůdy přítomné i v rovníkových oblastech Afriky nebo v Latinské Americe. U nás běžně na polích samovolně rostlo zejména konopí rumištní (Cannabis ruderalis), které ale nebylo ani psychoaktivní, ani nerostlo do rozměrů konopí setého – jeho využití bylo tedy pro člověka značně omezené. Původně pocházelo z oblastí jižní Sibiře  

Ani William Shakespeare ještě v žádné ze svých her nezmiňuje lékařské nebo intoxikační využití konopí, i když několikrát se vyjadřuje o provazech – jako například v Jindřichu V., kde naráží na fakt, že na šibenice se používaly konopné provazy (kvůli přesnosti ponechávám ukázku v originálním znění):

Let gallows gape for dog, let man go free,
And let not hemp his wind-pipe suffocate.

cannabis stredovek

Iluminácia zo začiatku 16. storočia

V kontinentální Evropě mezitím skončila doba temna a díky renesanci a humanismu se začala opět rozvíjet vzdělanost. Mnoho herbářů a medicínských přehledů z druhé poloviny patnáctého století popisovalo léčivé účinky konopí, jako například Kreüterbuch Hieronyma Bosche, anebo uznávaný lékař a filozof Paracelsus představil v Deváté knize léků jako všeobecně nejlepší lék směs Arcana Compositum, která obsahovala i konopí. V Anglii se objevilo konopí v příručce Williama Turnera z roku 1528 Nový herbář a v sedmnáctém století byly na ostrově rozšířené tři populární příručky o bylinkách, které popisovaly i lékařské využití konopí. Všechny vycházely z řeckých a římských pramenů a byly si velice podobné, co se možného využití rostliny při fyzických potížích týče. Ovšem v roce 1621 publikoval duchovní Robert Burton svou Anatomii melancholie, kde poprvé navrhoval použití konopí i při léčbě psychických problémů a depresí.

Jako zajímavost bych zmínil fakt, že Francie zaujala ke konopí velice pragmatický postoj již začátkem patnáctého století, což mělo za důsledek ekonomickou akceleraci a růst politické moci. Podle slavného benediktinského mnicha, spisovatele a lékaře Francoise Rabelaise bylo konopí pro své vlastnosti vrcholným představitelem rostlinné říše. Francie od začátku patnáctého století nadšeně rozvíjela zemědělskou produkci a zpracování konopného materiálu. Pěstování, prodávání, kupování, výměnné obchodování, vývoz a dovoz – to vše pomáhalo království ekonomicky i politicky expandovat a bohatnout. V této době byli francouzští farmáři pravidelně vybízeni k tomu, aby pěstovali více vlny, lnu a především konopí. Pro téma této práce je zajímavé upozornit na fakt, do jakého extrému tato situace dospěla právě v souvislosti s Anglií, protože:

V šestnáctém století se o Francii tvrdilo, že má dva magnety, díky kterým k sobě stahuje bohatství Evropy. Jedním z nich byla pšenice a druhým konopí. Vývoz konopí do samotné Anglie dosáhl v letech 1686 až 1688 více než devět set tun ročně. Není proto divu, že Angličané hořekovali nad tím, jak jejich ekonomika chřadne kvůli dovozu konopí z Francie.

S příchodem evropské civilizace do Nového Světa se tedy dalo očekávat, že obzvláště v případě Anglie bude hlavní prioritou kromě zabírání území a dovozu nerostných surovin snaha zvýšit zemědělskou produkci plodin, na kterých byla ekonomika království nejvíce závislá. Tomu, co se odehrávalo v životě prvních prvních anglických osadníků od založení kolonie Jamestown až do vzniku Spojených států amerických, se bude věnovat následující podkapitola.

 

Role konopí při kolonizaci Severní Ameriky a vzniku Spojených států amerických

Existují hypotézy, podle kterých některé indiánské národy Latinské a Severní Ameriky znaly a pěstovaly různé odrůdy konopí. Ty měly být lehce odlišné od semínek rostlin, které v šestnáctém a sedmnáctém století dovezli Španělé a Angličané z Evropy. Podle Simona Willse konopí není v Jižní a Severní Americe původní rostlinou, ačkoli výzkumy z devadesátých let minulého století potvrdily přítomnost kanabinoidů (souhrnný název pro všechny účinné látky přítomné v rostlině konopí) v kostech dvou peruánských mumií z období zhruba tisíce až dvou set let před Kristem. To naznačuje, že existoval nějaký kontakt mezi Amerikou a Asií dlouho před začátkem evropské kolonizace. Samozřejmě se mohlo jednat o zcela přirozenou cestu, kdy semínka přenášel vítr anebo tažní ptáci. Rowan Robinson tyto hypotézy doplňuje:

Vikingové používali konopné plachty a lana a pravděpodobně s sebou vozili semínka konopí, která zaseli, když před zhruba tisíci lety navštívili Severní Ameriku. (...) Konopí zde tedy rostlo i před objevením Evropany – snad se sem původně dostalo s čínskými průzkumníky nebo v lodních vracích, anebo ho přinesli ptáci migrující přes Beringův průliv na západní pobřeží amerického kontinentu.

Ani v této oblasti opět současná věda doposud nedokázala stoprocentně potvrdit platnost vyřčených teorií, nicméně v rámci obecného uvedení do problematiky a začlenění do dějinného kontextu tyto informace poslouží dostatečně. Historiky je stále považován za oficiální čas vstupu konopí na americkou půdu rok 1545, kdy ho Španělé dovezli za účelem pěstování z Evropy do Chile. Nicméně jak jsem zmiňoval v úvodu této práce, symbolicky prvním novodobým kontaktem konopí s americkým kontinentem bylo objevení kontinentu Kryštofem Kolumbem, jehož lodě měly lana a plachty vyrobené z konopí. Pro tyto daleké výpravy bylo nezbytně nutné používat ten nejkvalitnější materiál vyrobený z konopných vláken.

V roce 1606 přivezli Angličané semínko do Kanady, aby ho tam kultivovali na výrobu materiálů pro stavbu lodí. V roce 1611 přivezli semínka angličtí přistěhovalci do Jamestownu v dnešní Virginii a následně přinesli konopí do Nové Anglie tzv. „Otcové poutníci“ (the Pilgrim Fathers)v roce 1632.

Pěstování konopí se tedy velmi rychle šířilo souběžně s osídlováním nových oblastí. Mezi kolonisty ale nebylo zpočátku moc oblíbené, protože jejich primární starostí bylo jídlo, které si buď museli vyprodukovat, anebo vyměnit za lukrativní tabák – museli se tedy rozhodovat, která plodina jim nejlépe pomůže přežít. Tehdejší znalosti kultivace i komerční výnosnost nevyznívaly ve prospěch konopí, a proto mu v prvních desetiletích kolonisté neprojevovali přízeň. Bohužel pro ně viděli zástupci anglické vlády, jak se volně rostoucímu konopí ve zdejších podmínkách daří, a v souvislosti s rapidně se zvyšující poptávkou loďařské výroby pro armádu a obchodní loďstvo začali kolonisty nejdříve přemlouvat a poté i nutit do pěstování konopí.

V jedné z prvních zpráv z roku 1611 informoval Sir Thomas Dale, že král od loajálních poddaných očekává pěstování konopí. V roce 1619 již nařídila společnost Virginia každému obyvateli Jamestownu, aby nasázel sto rostlin, přičemž správce kolonie měl zasadit až pět tisíc kusů.

Situace se ovšem nadále vyvíjela dvěma zcela odlišnými směry – jednak armádní poptávka po konopných materiálech se neustále zvyšovala s tím, jak vzrůstala námořní a ekonomická moc Anglie, na druhou stranu obyčejní obyvatelé kolonií stále preferovali pěstování tabáku a kukuřice. Z pohledu kolonistů se jednalo o pragmatický přístup, protože z těchto plodin měli okamžitý a hmatatelný zisk, zatímco konopí se mělo ve velké míře odvážet na další zpracování pro účely námořnictva do daleké Anglie. Ostatně toto udržování statu quo, kdy mateřská země chtěla zachovat své kolonie pouze ve stavu výrobce a dovozce základních surovin bez další možnosti zpracování a následně je nutila odebírat hotové výrobky za plné tržní ceny, bylo jednou z hlavních dlouhodobějších příčin vzpoury třinácti amerických kolonií.

O rostoucí moci námořnictva a celého království v průběhu sedmnáctého století svědčilo kromě kolonizačních a vojenských úspěchů i to, že poptávka po konopí se stala pro anglické správce amerických kolonií absolutní prioritou. Jako důkazy mohou posloužit nabídky kolonistům z let 1662, 1671, 1688 a 1698, kdy například v Marylandu a Pensylvánii dostali návrh, že za každý vypěstovaný kilogram konopí obdrží odměnu v hodnotě dvou kilogramů tabáku, případně slevy na daních. Přesné roky uvádím z důvodu porovnání s výše popisovanou situací v Anglii v tomto období (kdy byla silně závislá na dovozu francouzského konopí), což podle mého soudu podtrhuje závažnost tohoto hospodářského problému. V roce 1690 už společná produkce lnu, bavlny a konopí byla natolik veliká, že mohla být na americké půdě postavena první papírna, což byl další důležitý, ale často opomíjený krok na cestě k budoucí nezávislosti. Papír byl kritickou „zbraní“ vojska při předávání rozkazů, logistických a dalších důležitých zpráv, nehledě na šíření zásadních informací mezi obyvatelstvem, tisknutí peněz a další využití.

V průběhu osmnáctého století používaly koloniální vlády pod patronátem Koruny různé metody, jak přimět farmáře, aby pěstovali konopí – některé udělovaly pokuty a jiné dokonce platily řečníky, aby veřejnost přesvědčovali argumenty:

Parlament Jižní Karolíny schválil v roce 1733 mzdu Richardu Hallovi za to, že bude veřejnost poučovat o přednostech a kultivaci konopí. Dále měl za úkol napsat o této otázce knihu, po dobu tří let propagovat konopnářství a z Holandska dovážet kvalitní konopné semínko. (...) Jared Eliot zdůraznil potenciál konopí jako nejvýznamnějšího amerického produktu ve svých Esejích o polním hospodářství v Nové Anglii [Essays Upon Fields Husbandry in New England], které byly publikovány v roce 1739. (...) Naneštěstí pro kolonie neměla Koruna zájem na tom, aby získaly „nejvýznamnější produkt“.

Jednou z hlavních zbraní anglické koloniální správy byl zákaz předení a tkaní, který měl udržovat výše popisovanou závislost na mateřské zemi. Jenže mezi lety 1718 až 1745 přišla do kolonií velká vlna irských emigrantů (zejména kvůli opakovaným hladomorům, mezi nimiž bylo i mnoho profesionálních tkalců a přadláků, kteří představili nové a vylepšené postupy. Tím pádem na počátku války o nezávislost byli kolonisté už natolik soběstační, že mohli výrobky z anglických tkanin bojkotovat.

V průběhu války se objevovaly příručky pro začínající pěstitele s radami o tom, jak se o plodinu správně starat. Také obsahovaly upozornění, že díky konopí může nové státní zřízení dosáhnout stabilní a soběstačné ekonomiky bez vlivu Koruny. 23 David Dickson, „The Other Great Irish Famine,” in The Great Irish Famine, ed. Cathal Póirtéir (Cork: Mercier Press, 1995), 53. 20 Edward Antil sepsal v rámci filozofického spolku American Philosophical Society v roce 1777 pamflet začínající slovy:

Konopí je jednou z nejvýnosnějších plodin, které zem rodí v severních klimatických oblastech, protože výhodným způsobem zaměstnává velký počet chudých lidí, pokud je jeho produkce správně zorganizována. (...) Měla by proto o ní uvažovat (...) každá ze severních kolonií, každý obchodník a každý člověk, který ze srdce miluje svou zemi.

O deset let později tento spolek se sídlem ve Filadelfii, jehož členy byli mezi jinými i prominentní postavy amerických dějin a budoucí prezidenti Thomas Jefferson, John Adams, James Madison a George Washington, vydal další publikaci o správných postupech při pěstování konopí, aby farmáři mohli dosáhnout co největších výnosů. Tato publika přinášela cenné informace pro začínající pěstitele a pomohla rychlému rozvoji zemědělské produkce v nově vznikajících Spojených státech amerických. Z hlediska tématu této práce je nezbytně důležité uvědomit si, že pro všechny americké farmáře bylo až do začátku dvacátého století konopí seté známé pouze jako hemp – jeden ze základních zemědělských produktů určených k dalšímu materiálnímu zpracování. V lékařství se naopak vžil výraz cannabis, přičemž pejorativní marihuana v té době ještě nespatřila světlo světa.

První prezident Spojených států George Washington patřil mezi nejbohatší revolucionáře a vlastnil mnoho zemědělských pozemků. Nepřekvapí proto, že byl i dobrým znalcem a příznivcem konopí. Jak si ještě před válkou poznamenal do deníku: „12. a 13. května 1765 zaseto konopí u Blátivého dolíku poblíž mokřiny. (...) 7. srpna začalo oddělování samčích rostlin od samičích. (...) Vypadá to ale, že je již pozdě.“

Podle tohoto citátu odhadne každý zkušenější kultivátor, za jakým účelem mohl Washington také pěstovat – ve chvíli, kdy se stihnou před oplodněním oddělit samčí rostliny od samičích, zajistí se u samic větší tvorba pryskyřice obsahující psychoaktivní a léčivé látky. Proto smutné konstatování „je již pozdě“, naznačuje, že budoucí prezident velice pravděpodobně pěstoval konopí nejen za účelem produkce vláken a oleje. Nicméně konkrétní důkazy, že by se věnoval i kouření, objeveny do dnešního dne nebyly.

O názoru dalšího bohatého farmáře a prezidenta Thomase Jeffersona vypovídá nejlépe jeho nadčasová kritika upřednostňování tabáku, který podle něj škodí jak půdě, tak lidskému zdraví. Bohužel jsem se v tomto ojedinělém případě nemohl dopátrat tištěné či online verze originálního textu farmářského deníku z jara 1791, ocituji tedy třetího amerického prezidenta z českého překladu knihy Rowana Robinsona:

Kultura tabáku je zhoubná. Tato rostlina velmi vyčerpává půdu. Pochopitelně si žádá velké množství trusu, čímž o něj připravuje ostatní produkce; nedává žádné krmivo pro dobytek a nenahrazuje tudíž spotřebované hnojivo. (...) V zemědělském systému je dobře známá skutečnost, že nejlepší konopí a nejlepší tabák rostou na stejném typu půdy. První artikl je v nejvyšší míře potřebný pro obchod a námořnictvo, jinými slovy pro bohatství a bezpečnost této země. Potřeba druhého, nikdy nepostradatelného a v některých případech škodlivého, pramení z rozmaru a jeho nejvýznamnější hodnotou jsou daně, kterými je zatěžován. 

Je tedy zřejmé, na straně jaké zemědělské plodiny stáli oni „otcové zakladatelé“, kteří tím ve stejnou chvíli bojovali za hlubší nezávislost na mateřské zemi, protože s rozvojem pěstování konopí mohly vznikat následné zpracovatelské obory a do budoucna by díky tomu výrazně rostla i ekonomická síla země. Ve světle těchto informací nebude snad velkým překvapením, že návrhy oficiálních dokumentů, které daly za vznik Spojeným státům americkým, byly sepisovány převážně na konopném papíře. Originály se nakonec psaly na pergameny ze zvířecí kůže, ale sám Thomas Jefferson sepsal první čtyři návrhy vyhlášení nezávislosti (Declaration of Independence) na papír vyrobený z konopí a stejně tak James Madison sepisoval návrhy americké ústavy (Consitution) na konopném papíře.

V průběhu války o nezávislost se pěstování a zpracování konopí mezi rebely natolik rozšířilo, že Thomas Paine mohl ve svém slavném pamfletu Zdravý rozum z roku 1776 spokojeně a vtipně poznamenat, že „konopných lan je takový nadbytek, až začínají tlít“. Lze tedy zcela jednoznačně konstatovat, že během necelých dvou set let dokázalo konopí na území Severní Ameriky zapustit kořeny. I v průběhu dlouhého devatenáctého století bude zásadně ovlivňovat americkou politiku, ekonomiku a celou společnost, čemuž se bude podrobně věnovat třetí kapitola.

Pokračovanie - História prohibície konope v USA (2)

 

Ak chceš odoberať novinky,

Podpíš petíciu za triezvu drogovú politiku

Máte k tejto kampani otázky, pripomienky, nápady, prípadne chcete pomôcť? Kontaktujte nás mailom, na t. č. +421907 944 374, alebo na Facebooku.

FAQ | dokumenty na stiahnutie | materiály pre médiá | správa adminovi o chybe na webstránke