História prohibície konope v USA (2)

Autorom práce je Mgr. Lukáš Hurt, prekladateľ, historik a redaktor českého združenia Legalizace.cz. Text pôvodne vznikol ako diplomová práca na katedre anglistiky a amerikanistiky na Filozofickej fakulte Univerzity Palackého v Olomouci v r. 2012 pod názvom „Socioekonomické příčiny a důsledky prohibice konopí ve Spojených státech amerických“.

Vzestup a pád konopí ve Spojených státech v devatenáctém století

Z pohledu světové ekonomiky se odhaduje, že pro všechna existující i nově vznikající zpracovatelská odvětví bylo konopí mezi lety 1700 a 1800 nejdůležitější surovinou a největším obchodním artiklem. Hlavním spotřebitelem byla Velká Británie a její obchodní a vojenské loďstvo, nicméně v Anglii se koncem osmnáctého století začínala ve větším obracet pozornost také na lékařské využití rostliny, zatímco v nově vznikajících Spojených státech amerických se s postupnou kolonizací vnitrozemí překotně rozvíjela její zemědělská produkce a další zpracování.

Ačkoli se Spojené státy ustálily počátkem devatenáctého století jako suverénní a demokratický stát, přesto byly stále politicky i kulturně pevně svázány s Velkou Británií, která byla světovým ekonomickým i hospodářským hegemonem a v mnoha oblastech ještě dlouho sloužila Američanům za příklad a vzor.

Co se týče konopí, hlavní rozdíl mezi oběma zeměmi byl v tom, že vlhké a deštivé ostrovní podmínky nikdy nebyly pro pěstování ideální, a proto se do Anglie v průběhu dějin musela naprostá většina suroviny dovážet, jak již bylo uvedeno. Ve Spojených státech zažívalo naopak pěstování konopí na rozlehlých, úrodných planinách obrovský rozkvět, což vedlo k neustále se zvyšující poptávce po manuální práci a tím pádem bohužel i k následnému rozvoji otroctví, čemuž se budu také věnovat. Než se ale podívám zblízka na konopnou situaci v Americe devatenáctého století, považuji za nutné zastavit se naposledy krátce na britských ostrovech – konkrétně u zásadních lékařských objevů.

Léčivé konopí vstupuje do anglosaského světa
O'Shaughnessy

William Brooke O'Shaughnessy

Jak již bylo řečeno, Velká Británie byla pravděpodobně nejmocnějším státem devatenáctého století, což se projevovalo zejména v probíhající industriální revoluci na domácí půdě a ve správě rozsáhlých kolonií po celém světě. Správa 24 takového obrovského impéria musela být v každé oblasti vhodně zorganizována, což zajišťovala armáda a královští úředníci – učitelé, právníci, doktoři a další odborníci, kteří po návratu domů o svých poznatcích ze světa informovali laickou i vědeckou veřejnost. Díky těmto zkušenostem (a také díky francouzskému setkání s omamnými účinky hašiše při Napoleonově obsazení Egypta na konci osmnáctého století) se mohli lidé na starém kontinentě znovu začít seznamovat s tisíciletými zkušenostmi různých asijských a dalších vyspělých civilizací.

Kouření hašiše a opia se v průběhu devatenáctého století stalo velmi oblíbenou zábavou ve Francii a vyhledávaným intoxikačním centrem pro bohémy a vyšší společnost byla Paříž. Zatímco první z tzv. prokletých básníků Charles Baudelaire sepisoval své hašišové básně a Francie si užívala relaxačního užívání konopných produktů, ve Velké Británii byla upřena pozornost především na odborný popis možných léčivých účinků této rostliny. Hlavní zásluhu na tom měl původem irský vědec a lékař William B. O’Shaughnessy, který působil v letech 1833 až 1842 jako profesor lékařské fakulty v indické Kalkatě. V roce 1839 prezentoval v Bengálském lékařském žurnálu výsledky svých výzkumů a pozorování a nasměroval tak tehdejší západní medicínu k zevrubnému studiu konopí. Jak o významu jeho působení hovoří uznávaný harvardský psychiatr Lester Grinspoon:

O’Shaughnessy podával cannabis zvířatům, přesvědčil se o jeho bezpečnosti a začal jej používat u pacientů trpících vzteklinou, revmatismem a epilepsií. Ve zprávě zveřejněné v roce 1839 napsal, že tinktura z konopí (lihový roztok užívaný ústně) je účinné analgetikum. Dojem na něj udělaly také jeho uklidňující účinky.

Další lékaři a vědci ho následovali a od druhé poloviny devatenáctého století se začalo objevovat množství odborných publikací, které O’Shaughnessyho teze potvrzovaly a dále rozvíjely. Počet lékařských a přírodovědných studií s konopnou tématikou se postupně začal zvyšovat jak v Německu, tak i ve Francii. Lékaři zkoušeli na různé nemoci rozličné přípravky a extrakty a následně vše zaznamenávali. Stigma drogy marihuany stále neexistovalo, a proto mohli odborníci vykonávat svou práci bez předsudků a široké veřejnosti nezaujatě prezentovat výsledky svých bádání.

Ve Velké Británii navázal na O’Shaughnessyho například John R. Reynolds – svého času velmi známý profesor medicíny v Londýně a osobní lékař slavné královny Viktorie, které podával jednou měsíčně extrakt z konopí k utišení menstruačních bolestí. V roce 1890 shrnul své více než třicetileté zkušenosti s medicínskými přípravky, přičemž konopí popisoval jako jeden z nejcennějších léků, jež má člověk k dispozici. Jeden z nejuznávanějších lékařů tehdejšího světa, William Osler, doporučoval konopí jako skvělou pomoc při bolestech hlavy.

Za Reynoldsova a Oslerova života bylo konopí již pevně etablované jako velmi oblíbené léčivo i v celých Spojených státech, přičemž prvotní impuls v polovině století přišel samozřejmě z Evropy, především z Anglie. Kromě tohoto „objevu“ léčivých účinků konopí se také zásadně proměnila situace v oblasti zemědělské výroby a zpracování, a proto se nyní opět vrátím do Severní Ameriky a ve druhé části této kapitoly se zaměřím na tuto problematiku.

Rozbor situace kolem zemědělské produkce
na konopnej farme

Historický obrázok z konopnej farmy

V roce 1810 bylo konopí ve Spojených státech třetí nejrozšířenější zemědělskou komoditou. Vlákno se používalo na výrobu lan, provazů, pláten, plachet a papíru. 30 Přesto se stále dováželo velké množství toho nejkvalitnějšího konopí z Ruska, protože na stavbu rozměrných lodí nebylo americké konopí dostatečně kvalitní – rozdíl byl především v následném zpracování sklizené rostliny, kdy v Rusku věnovali celému procesu sklizně spoustu času a téměř vždy používali tzv. máčení stonků ve vodní nádrži, zatímco americké konopí se máčelo převážně rosou, a proto bylo pro účely námořnictva ve většině případů zcela nepoužitelné.

Problém byl také v tom, že čím pečlivější zpracování bylo zapotřebí, tím více pracovníků bylo potřeba zaměstnat. V carském Rusku pracovali obyčejní lidé za směšné odměny anebo úplně zadarmo (nevolnictví tam bylo zrušeno až v roce 1861), zatímco ve Spojených státech byl hlavní překážkou většího rozvoje pěstování právě faktor namáhavosti lidské práce. Přitom Kongres věnoval mnoho hodin oficiálních rozprav problematice soběstačnosti, aby země nemusela konopí na další zpracování dovážet. Mezi lety 1780 až 1900 bylo zaznamenáno více než sto hodin, které zákonodárci strávili diskuzemi o konopí – snažili se především snížit masivní závislost na dovozu z ciziny podporou domácí produkce a různými pobídkami tak, aby se z dovozce mohly Spojené státy stát vývozcem této důležité plodiny.

Hlavní pěstírnou Ameriky se v průběhu devatenáctého století stalo jednoznačně Kentucky, kde se konopí skvěle dařilo. Na tamějším případě lze vhodně popsat vzestup i pád konopné produkce v zemi, stejně jako spojení mezi pěstováním konopí a rozvojem otroctví. V roce 1810 zde bylo třicet osm provazáren a vyrobeno přibližně 6000 tun vlákna. Několik let před občanskou válkou (kolem roku 1860) využívali farmáři v Kentucky na dvacet hektarů půdy práce tří otroků, z nichž každý zvlášť dokázal vyprodukovat sedmnáct tun vlákna ročně. Celkově bylo ve Spojených státech v roce 1850 dohromady 8327 konopných plantáží, z nichž většina byla v Kentucky a zbytek se nacházel v Tennessee, Missouri a Mississippi. K tomuto číslu dodává Jack Herer následující informace, které mohou být zajímavé i pro obyvatele České republiky:

Tato cifra nezahrnovala desítky tisíc malých farem pěstujících cannabis, ani stovky tisíc – jestli ne miliony – rodinných konopných políček v Americe. Ani neuvádí, že osmdesát procent americké konopné spotřeby muselo být dvě stě let dováženo z Ruska, Maďarska, Československa a Polska, a to až do dvacátého století.

Jack Herer

Jack Herer

Bohužel co se týče výše zmiňovaného spojení mezi otroctvím a konopnými plantážemi ve Spojených státech, nebylo vůbec náhodou, že státy s vysokou koncentrací otroků produkovaly nejvíc konopí. Ve skutečnosti bylo otrokářství jednou z hospodářských oblastí, která značně profitovala z nedostatku pracovní síly a poptávky po konopí. Například před válkou o nezávislost žilo v údolí Shenandoah ve Virginii zhruba 2500 otroků, ale koncem roku 1790 jich bylo 10 000. Odtud se postupně pěstování rozšiřovalo směrem do vnitrozemí s centrem právě ve státě Kentucky, kde bylo farmářům stejně jako na východním pobřeží jasné, že úspěšný provoz konopné plantáže se neobejde bez kvalitní a zároveň nízkonákladové práce fyzicky zdatného otroka. Bílí zpravidla o tuto velice namáhavou a často i špinavou práci neměli vůbec zájem.

Vzhledem k popsanému vývoji situace se dalo očekávat, že zlatá éra konopných plantáží skončí prohrou Jihu v občanské válce a následným zrušením otroctví v roce 1865, což se také stalo. Dalšími důležitými důvody rapidního poklesu zájmu o tuto plodinu bylo jednak „zemědělství na Jihu, které po válce ovládla bavlna a levná dovážená juta, jež nahradila konopí v pytlování bavlny. Zhruba ve stejnou dobu se zvýšila dostupnost papíru z dřevěné drti, což omezilo poptávku papíren“. Industrializace a s ní spojené výdobytky jako například zavedení parního pohonu či využití kovových lan a trupů v lodní výrobě drasticky snížily poptávku zejména po konopných lanech a plachtách. V netradičním autobiografickém románu Vláda zákona: Příběh konopných polí v Kentucky z roku 1900 napsal James E. Ellen následující:

S občanskou válkou začal dlouhý úpadek, který trvá dodnes. Máme záznamy o tom, že během těch zhruba sto dvaceti pěti let, které uběhly od příchodu prvních anglosaských farmářů do divočiny, dokázalo pár kentuckých okrsků zásobovat armádu a námořnictvo, celou zemi, pouze z domácí produkce konopí. Ve srovnání s tímto obdobím se ho dnes v Kentucky pěstuje velmi málo. Cestovatel stále může tu a tam narazit na samostatně se obnovující, nevyčerpatelná pole. Ale není daleko doba, kdy tento průmysl zanikne. Jeho místo na národních trzích zaplní beze zbytku kovy, jiná vlákna, jemnější formy téhož vlákna. Jeho historie v Kentucky bude u konce, a až skončí, ztratí se... 

Autor zřejmě trochu vlastenecky přeháněl, když tvrdil, že domácí produkce snadno zásobila celou armádu a námořnictvo, nicméně tento román je skvělým pramenem a nenásilnou možností, jak nasát atmosféru oné svérázné doby.

Dalším zdánlivě nesouvisejícím mezníkem byl ve čtyřicátých letech devatenáctého století v Německu vymyšlený proces výroby papíru ze dřeva. V té době to bylo považováno za přínosný objev, protože dřeva bylo všude v Evropě i Americe požehnaně. Na severovýchodě Spojených států, kde se nacházely rozsáhlé lesy, se na základě tohoto objevu rozšířily podél velkých řek továrny s vodními mlýny a masová výroba levného papíru se rozjela ve velkém. S postupem desetiletí si lidé začali uvědomovat, že lesů ubývá a na počátku dvacátého století se začaly hledat alternativní možnosti výroby papíru (mezi nimiž bylo opět konopí), k čemuž se dostanu podrobněji v další kapitole.

Nyní se podívám na zásadní momenty v oblasti léčebného využití ve Spojených státech, čímž bude uzavřena třetí kapitola týkající se konopí a jeho role v anglosaském světě devatenáctého století. Následně budu moci přejít k rozboru složitých změn ve vztahu mezi americkou politickou reprezentací, odborníky z různých oborů i laickou veřejností a onou „nebezpečnou drogou“ v první třetině dvacátého století.

Konopí prozatím beztrestně léčí Ameriku

Hlavní využití konopí ve Spojených státech se zprvu omezovalo na detailně popisovanou zemědělskou produkci a následné (od druhé poloviny devatenáctého století již můžeme říct i průmyslové) zpracování, přesto obyčejní lidé – stejně jako v Evropě anebo v Asii – znali a v domácnostech používali různé přípravky a lektvary z léčivých bylin, mezi něž patřilo i konopí. Několik let po zveřejnění O’Shaughnessyho výzkumů se konopí poprvé objevilo i v oficiálním vydání Lékopisu Spojených států (TheUnited States Pharmacopeia) – konkrétně ve třetí edici z roku 1851. V letech 1840 až 1900 bylo v amerických lékařských žurnálech publikováno více než sto odborných článků, které doporučovaly užívat konopí. Američtí lékaři a lékárníci začali předepisovat léky vyrobené z konopí jako například tinktury, kukuřičné náplasti a různé oleje – jak dále uvádí Rowan Robinson:

Na konci devatenáctého století konopí obsahovaly desítky léků, dostupných na lékařský předpis nebo i bez předpisu. Mezi nimi byly i žaludeční léky Chlorodyne a Corn Collodium vyráběné firmou Squibb Company. Parke-Davis vyráběl Casadein, Utroval a Veterinary Colic Medicine a Eli Lilly prodával uklidňující prášky Dr. Brown’s Sedative Tablets. (...) Firma Grimault & Sons přišla na trh s marihuanovými cigaretami pro astmatiky. Používání dnes ilegální substance největšími farmaceutickými podniky na světě nepřekvapuje o nic víc než kokain užívaný k výrobě coca-coly na počátku tohoto století a pouze to dokazuje, kterak kategorie „kontrolovaných substancí“ závisí na libovůli politiků.

Pro zajímavost poznamenám, že například značka Parke-Davis stále existuje jako součást jednoho z největších hráčů na poli farmaceutického průmyslu – koncernu Pfizer. Tato společnost, stejně jako mnohé další v oboru, byla v posledních letech obviněna a odsouzena americkými soudy za různé korupční praktiky a manipulaci s údaji o (ne)bezpečnosti jejich chemických preparátů.

Kolem roku 1860 se v americkém lékařství objevilo několik zajímavých argumentů, které zdůrazňovaly vhodné využití konopí při ženských potížích a dokonce v průběhu těhotenství. Kromě úlevy při menstruačních bolestech byly zaznamenány případy bezproblémově zvládnutých porodů s pomocí konopí a bylo také opakovaně doloženo, že konopný extrakt při rizikovém těhotenství zastavuje nadměrné krvácení, zmírňuje nevolnost a nechutenství.

O zcela novém, specifickém využití konopí, obzvláště pikantním pro zastánce „války proti drogám“ v následujícím století, referoval v roce 1889 „E. A. Birch, který léčil toxikomany – u jednoho se jednalo chloralhydrát, u druhého o opiáty – pilulkami obsahující Cannabis indica a setkal se u obou případu s okamžitou reakcí, se zlepšenou chutí k jídlu a s pevným spánkem“. Podobné výsledky byly pozorovány při léčbě závislosti na alkoholu a morfiu, přičemž konopí bylo běžně doporučováno i tradičními léčiteli jako přirozený homeopatický lék.

Jak je vidět, konopí bylo v devatenáctém století mezi americkými lékaři velice populární (ostatně stejně jako mezi farmáři) a mělo široké spektrum využití. Bylo by ovšem chybou klást ztrátu jeho oblíbenosti na vinu pouze zkorumpované vládní propagandě a uměle vyvolanému odporu k marihuaně. Jedním z přirozených (troufám si ovšem tvrdit, že nikoli veskrze pozitivních) důvodů, proč se na počátku dvacátého století využití konopí v medicíně značně omezilo, bylo zavedení nitrožilní aplikace léků, jak vysvětluje Chris Conrad:

Protože kanabinoidy jsou rozpustné v tucích, není možné je pro lékařské účely rozpustit ve vodě nebo jednoduše aplikovat injekčně do krevního oběhu. (...) Ve skutečnosti je injekční aplikace velice problematická. K postupnému vymizení konopí z lékáren vedly na přelomu století následující důvody: nedostatek preparátů pro injekční aplikaci, potíže s rozdílnou potencí jednotlivých rostlin a také skutečnost, že na mnohé preparáty reagovali různí pacienti různě. (...) Na trh vstoupily snadno získatelné syntetické přípravky, u nichž se mnohem snadněji dosahovalo stejného a standardního účinku. (...) Přesto všechno bylo na začátku století na americkém trhu dvacet osm přípravků obsahujících konopí, a to do té doby, než bylo jeho veškeré užívání ze dne na den zakázáno.

Konopí v průběhu devatenáctého století zažilo ve Spojených státech nejdříve velmi rychlý vzestup a nakonec i pozvolný pád. Z jakých důvodů – kromě těch oficiálních a již vyřčených –, a k jakým následkům tento „pád“ vedl, se nyní bude podrobně věnovat následující kapitola.

Pokračovanie - História prohibície konope v USA (3)

 

Ak chceš odoberať novinky,

Podpíš petíciu za triezvu drogovú politiku

Máte k tejto kampani otázky, pripomienky, nápady, prípadne chcete pomôcť? Kontaktujte nás mailom, na t. č. +421907 944 374, alebo na Facebooku.

FAQ | dokumenty na stiahnutie | materiály pre médiá | správa adminovi o chybe na webstránke